KSČM

(15.5.2013) Současná aktivita při naplňování dikce výše zmíněného zákona mi vážně nedá spát. Nemohu přihlížet rychle rozjeté mašinérii kroků na pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí. Jak to vypadá ve skutečnosti?
Profesionální pěstounská péče (PPPD) se nám již naplno rozbíhá, miminka putují z porodnic a kojeneckých ústavů do náručí pěstounů, kde je, jak doufám, po ten krátký čas o ně postaráno. Bohužel, děti jsou chované v náručích bez citu. Připadá mi velmi zvrácené starat se o miminko, ale jménem ho neoslovovat, protože nesmíte k miminku přilnout a ono nesmí přilnout k vám. Jen a pouze poskytnout mu chladnou náruč, aby miminko nebylo v ústavu. Tento fenomén se jmenuje raná pěstounská péče. Tato péče je samozřejmě honorována. Dokonce i v tom případě, kdy miminko u sebe pěstoun nemá, odpočívá a připravuje se na další příjem miminka. Co na tom, že třeba bude jen čekat. O svůj plat nepřijde.
Z ústavů se mají dostávat do pěstounské péče i děti větší, děti do 3 let. Opět by na tom nebylo nic špatného a mohli bychom být rádi, kdyby tu opět nebylo slůvko „ale“... Pěstoun u sebe bude mít dítě tohoto věku např. po dobu, než si rodič promyslí a uzná za vhodné, že se o své vlastní dítě postará. Byl to právě rodič, kdo ho odložil a nebo i musel odložit. Pokud tato varianta nedopadne a dítě se rodiči nevrátí, bude se přemýšlet, kam s dítětem dál. Do trvalé pěstounské péče nebo proběhne osvojení a dítě se dočká šťastného dětství? Dítě by si mělo v každém případě zakázat citově přilnout k dočasnému pěstounovi a prostě počkat, co s ním bude dál! Taková je realita.
Nemohu jednoduše pochopit, proč náš stát nemá za 23 let tzv. demokracie, vybudovaný řádný a lidský sociální systém. To opravdu nikdo nevidí, že na tento špatný systém doplácejí ti nejslabší?
O dalších slabinách zákona raději až příště.